S krevetkami, o krevetkách, pro krevetky

Méně obvyklou varietou krevetek Neocaridina heteropoda je N. heteropoda var. yellow. Varieta vyniká svým zářivě žlutým zbarvením. Samci jsou obvykle o něco světlejší než samice, pohlavní dimorfismus není tak patrný, jako u červené variety. Samice nosí ve vaječnících žlutá vajíčka, která však někdy splývají s barvou krunýře.

Neocaridina heteropoda var. yellow má žlutě zbarvené tělo i končetiny. Zbarvení krevet se odvíjí od rozmístění a množství pigmentových zrn v buňkách, které nazýváme chromatocyty.
Samci jsou v dospělosti většinou světlejší a méně intenzivně zbarvení, než samice. Samice naopak se stářím získávají intenzivnější barvu. Samice nosí ve vaječnících obvykle žlutá vajíčka. Oplozená vajíčka pod pleopodami mají také žultou barvu.

Chov

Základní podmínkou je dobře fungující zaběhlé akvárium. Krevety tohoto druhu jsou velmi adaptabilní a odpustí mnoho omylů. Jsou proto velmi vhodné pro krevetkáře - začátečníky. Cherry nevyžaduje měkkou či tvrdou vodu a je schopna žít opravdu téměř v jakékoli ekologicky stabilnější nádrži. Vyhovují jí teploty 20 - 26 °C. Teploty nad 28 °C jsou pro krevetky celého rodu Neocaridina přinejmenším nevhodné.
Stejně jako u ostatních drobných druhů krevet, soužití s rybami je problematické. Do společnosti těchto krevet volíme velmi malé a mírumilovné druhy jako jsou Heterandria formosa, Danio margaritatus apod. Větší druhy mohou být zvláště mladým jedincům nebezpečné. Záleží však na mnoha okolnostech chovu, především na prostředí nádrže, ve které krevety žijí. V hustě zarostlé nádrži budou drobné krevety lépe unikat predátorům, než v nádrži bez úkrytů. Osobně jsem viděl i akvária s krevetami, ve kterých žily parmičky, rasbory i terčovci. Podíváme-li se na velikost terčovců a jejich nároky na teplotu vody, je jasné, že tento druh krevetky opravdu vydrží vše.

Odchov

Podobně jako u chovu, je základem odchovu dobře fungující nádrž. Před vylíhnutím jsou pod pleopodami patrná vajíčka, v nichž jsou při detailním pohledu vidět malá očka krevetek připravených k vylíhnutí. Rostliny poskytující úkryt, jako jsou nejčastěji pěstovaný akvarijní mech - Taxiphyllum barbieri (často zaměňovaný za téměř se u nás nevyskytující Vesicularia dubyana), řečanka (Najas guadelupensis) nebo dnes populární Lomariopsis lineata či Monosolenium tenerum nejsou pro úspěšný odchov podmínkou. Slouží ale jako dobrý úkryt pro čerstvě svlečené samice s vajíčky a pro mláďata, která po vylíhnutí z vajíček měří jen několik milimetrů.
Svlečky jsou bílé až průhledné a z akvária je neodstraňujeme – krevety je požírají a jsou pro ně zdrojem živin. Teplota k odchovu by měla být udržována mezi 22 - 24 °C. Filtrace by měla mít póry menší než mláďata, v opačném případě hrozí zahynutí drobných krevet ve spleti bioakvacitu a dalších použitých filtračních médií. Odchov stimulujeme častější výměnou vody. Přítomnost olšových šištic a dubového listí sbíraných mimo vegetační sezónu není v nádrži pro odchov nezbytná, ale huminové kyseliny, které se z nich vyplavují jsou také dobrým stimulem pro množení krevet všech druhů. Rozkládající se dubové listí a olšové šištice navíc představují pro tyto krevety přirozený zdroj potravy, kterou sbírají drobnými klepítky opatřenými štětinkami.
Přestože tyto žluté krevetky patří k druhu Neocaridina heteropoda, je jejich množení širší akvaristickou veřejností shledáváno obtížnějším, než u červené variety - Cherry.